The Doors

O.Stone: The Doors (1991)



    Rok 1965. Začínající básník Jim Morrison založí s hráčem na klávesové nástroje Rayem Manzarkem, bubeníkem Johnem Densmorem a kytaristou Robbym Kriegerem hudební skupinu, kterou nazvou The Doors. Hrají po různých klubech v Los Angeles, až upoutají pozornost producenta Paula Rotchilda.
    Tento film byl připravován více než patnáct let. Roli zpěváka Jima Morrisona mohl hrát například John Travolta nebo Christopher Lambert. Nakonec byl vybrán Val Kilmer. Režírovat mohl Martin Scorsese, Brian De Palma a mnoho dalších. Nakonec se režie ujal Oliver Stone. Toto rozhodnutí bylo více než štastné, Stone byl totiž sám velkým fanouškem The Doors. Dále si ve filmu zahráli Kyle MacLachlan (Ray Manzarek), Frank Whaley (Robbie Krieger), Kevin Dillon (John Densmore) a Meg Ryan (Pamela Coursonová).

    Rok 1967. Doors mají velký úspěch na koncertu v San Franciscu a dostávají se do populárního televizního pořadu Eda Sullivana, kde Morrison způsobí skandál, když odmítne cenzurovat jeden ze svých textů. Morrison se dostává do newyorského hédonistického prostředí, jemuž vévodí Andy Warhol. Má řadu přechodných známostí, což vede k častým hádkám s jeho dívkou Pamelou.
    Za zmínku určitě stojí vynikající výkon Vala Kilmera, ten se do své role vžil natolik, že má člověk občas pocit, že vidí Jima samotného. Všechny koncerty herec dokonce odezpíval sám a je velice překvapující jak moc se jeho hlas blíží tomu Morrisonovu.  V jeho podání je Morrison člověkem, se všemi klady i zápory, člověk, jenž absorbuje prostředí, v němž se pohybuje - prostředí plné drog, násilí, alkoholu a cynismu.

scéna z filmu

   Rok 1968. Při koncertu v New Havenu je Morrison přistižen s jednou ze svých milenek při sexuálním styku v zákulisí. Policie koncert rozpustí. Morrisonovo nadměrné pití a užívání drog vede k častým konfliktům s ostatními členy skupiny. O rok později vede koncert v Miami k Morrisonovu obvinění z veřejného pohoršování. Skupina se rozpadá.
    Film do velké míry staví na výkonu Vala Kilmera, který tvoří středobod filmu. Ten se svého úkolu naštěstí ujal dokonale. Ale i ostatní  podávají skvělý herecký výkon. Celý film je doslova nabit bouřlivou atmosférou amerických šedesátých let. První polovina filmu je pomalá, s dlouhými panoramatickými záběry. Kilmer vypadá ještě jako milý inteligentní hoch s milým úsměvem. Ve druhé polovině filmu se tempo zvyšuje. Na dlouhé záběry nezbývá čas. Jim má problémy s drogami, alkoholem a se zákonem. Přestává dbát na hygienu, nechává si narůst plnovous. Druhá polovina je plná napětí a rychlého střihu.
    Rok 1971. Morrison odjíždí do Paříže. Ve věku pouhých 27 let je nalezen v koupelně svého bytu mrtvý.


Zdroje:
Časopis Cinema 3/92
Česko-slovenská filmová databáze





The Doors Šli jsme dolů po schodech od naší kanceláře a on mi řekl: ,Tak jsem to dotáhnul do pětadvaceti, myslíš, že to dorazím do třicítky?' A oba jsme věděli, že se třiceti nedožije.
(Cheri Simmonsová)
The Doors Amerika byla plná násilí. Američany násilí přitahovalo. Vábilo je upravené násilí, násilí v konzervě. Byli hypnotizováni televizí - televize je neviditelným ochranným štítem proti holé skutečnosti. Nemocí kultury dvacátého století je neschopnost vnímat realitu. Lidé se shlukují kolem televize, seriálů, filmů, divadla, pop idolů, a rozvášňují se kvůli symbolům. Ale v realitě svých skutečných životů jsou emočně mrtví.
(Jim Morrison)







TOPlist