![]() |
|||
![]() Úvod
![]() články: Příběh The Doors The Doors - film Velvet Underground Simpsonovi a Doors Psychedelie Joel Brodsky ![]() desky: The Doors Strange Days Waiting For The Sun The Soft Parade Morrison Hotel Absolutely Live L.A. Woman ![]() členové: Jim Morrison Ray Manzarek Robbie Krieger John Densmore ![]() překlady: Light My Fire Break On Throught The End Not To Touch The Earth The Spy ![]() ostatní: Videa Fotogalerie Návštěvní kniha O mně... ![]() |
Příběh skupiny The Doors1. Vznik skupiny, začátky 2. Zákaz ve Whisky-A-Go-Go, první album 3. 1967 - 1971 4. Jimův odchod do Paříže, Jimova smrt 5. Po Jimově smrti
V roce 1964 se v
R&B skupině, s názvem Rick And The Ravens poznali
budoucí klávesista The Doors Ray Manzarek a Jim Morrison.
Členy kapely byly ještě dva Rayovi bratři a do
úplné sestavy scházel bubeník. Stal se
jím Jimův spolužák John Densmore. Členem kapely byla v
té době ještě baskytaristka. Avšak po několika
neúspěších baskytaristka i oba Manzarkovi bratři
odešli. Zbylí tři členové vytrvali a hráli
dál. John Densmore později přivedl kytaristu Robbieho
Kriegera, s kterým John hrál ve studentském
seskupení Psychedelic Rangers. Čtveřice byla nyní už
kompletní. V té době byla také kapela
přejmenovaná. Název The Doors prosadil Jim Morrison.
Jméno skupiny navazovalo jednak na verše Williama Blakea
("dveře mezi
známým a neznámým") a jednak na
psychedelickou esej Aldouse Huxleyho
(Brány vnímání, kniha dokumentuje
zkušenosti z požíváni drogy meskalin). The Doors
měl znamenat bránu, která bude ostatní
převádět přes práh do nepoznaného k
poznanému.
![]() ![]() Doors
zahájili svou dráhu v klubu London Fog na Sunset
Boulevard v Los Angeles. Hrávali šest dnů v týdnu
od devíti večer až do dvou v noci. Hráli vždy
hodinové bloky, mezi kterými
byly patnáctiminutové pauzy. Ve svém
repertoáru měli v té době přibližně 40 skladeb, z nichž
zhruba polovina byla jejich vlastní tvorba. Při
vystoupeních často improvizovali (podle slov členů kapely nikdy
nehráli mezihru ve skladbě Light My Fire úplně
stejně) a skladby natahovali. Po čase The Doors začali vystupovat v
prestižnějších klubech.
Po vystoupení v klubu Whisky-A-Go-Go, se členům podařilo přilákat pozornost nahrávací společnosti. Kapela zde poprvé předvedla šokující skladbu The End. Jedná se o spola mluvený a spola zpívaný příběh, ve kterém muž zavraždí své rodiče. The End kapele také přinesla zákaz dalšího vystupování v klubu Whisky-A-Go-Go. Odpor vyvolal zejména verš "Mother? I Want To Fuck You", který se v původní verzi písně vyskytoval. Jack Holzman, zakladatel společnosti Elektra Records, nabídl skupině kontrakt. Holzman kapele přidělil jako producenta Paula Rotchilda. The Doors začali nahrávat svoje první album v září 1966 ve studiu Sunset Sound. Nahrávání probíhalo na primitivním čtyřstopém zařízení a probíhalo přímo v ďábelském tempu protože všichni hráči měli svoje skladby díky mnohým vystoupením skvěle nacvičené. Kontroverzní verš skladby The End byl lehce poupraven, konkrétně "fuck you" bylo nahrazeno neartikulovaným zavříštěním. Na trhu se album s jednoduchým názvem The Doors objevilo na začátku ledna 1967. Album zaznamenalo fenomenální úspěch, zpěvák a textař Jim Morrison se stal idolem mladých dívek. A píseň Light My Fire se stala hitem číslo jedna. ![]() ![]() Druhá deska s bizardním obalem a s názvem Strange Days vyšla
ještě téhož roku. Tato deska byla méně
spontání, přesto obsahuje velkou řadu
nadprůměrných skladeb a byla přijata velmi kladně.
Třetí deska Waiting For The Sun
byla natočena v roce 1968. Z této desky pochází hit Hello I love You,
zde Doors vyjímečně použili hostujícího
baskytaristu. Ray Davies ze skupiny Kinks Doors žaloval za
plagiátorství jeho písně All Day And All Of The Night. Proto byly peníze plynoucí z Hello I love You vypláceny Daviesovi. V tomto období je kapela vnitřně
narušena a to zejména bohémským životem
Jima Morrisona. Jeho spotřeba alkoholu byla obrovská, byl
závislý na drogách a při koncertech se
dostával do konfliktu s policií. V New Havenu v
Connecticutu byl v prosinci 1967 zatčen za obscénní
chování. V Miami v březnu 1969 byl zatčen za
exhibicionismus na pódiu. Výsledkem bylo
nepodařené album The Soft Parade z roku 1969. Další album s názvem Morrison Hotel v roce1970 částečně napravilo pošramocenou pověst kapely. Posledním albem se stalo L.A.Woman z roku 1971.
Čtyři roky bohémského života, sexu, drog a alkoholu si vybraly svoji daň. Morrison byl znechucený životem a svými fanoušky. Jeho spoluhráči, ho zklamali, když bez řádné domluvy, prodali skladbu Light My Fire na reklamu za 750 000 dolarů. Nechal si narůst fousy a oblékal se jako vandrák. Světem unavený Morrison skupinu opustil během dokončovacích prací na albu L.A.Woman a odstěhoval se do Paříže. Tam žil se se svou manželkou Pam věnoval umění, filmu a psal básně. Vydal dvě básnické sbírky - The Lords a The New Creatures. Zbývající členy kapely překvapila zpráva o Jimově smrti. O jeho smrti dlouhou dobu kolovalo mnoho dohadů. Nejpravděpodobnější je, že zemřel na srdeční příhodu 3.července 1971. Dnes je pohřben v Paříži na hřbitově Pere Lachaise. Jeho hrob se stal poutním místem. ![]() ![]()
Po Jimově
smrti zbývající tři členové vydali
ještě dvě alba. Zpěv obstarával klávesista Ray
Manzarek a kytarista Robbie Krieger. První album Other Voices nebylo
špatné ale postrádalo Jimův projev.
Další album s názvem Full Circle už bylo
podprůměrné a skupina se v prosinci 1972 rozpadla. Později se
ješte spojili a vytvořili hudební podklad pro Jimovi
verše, album se jmenuje An American Prayer (1978).
Zdroje:V roce 1991 byl režisérem O.Stonem natočen film The Doors. Ten spustil novou vlnu zájmu o tuto kapelu. Nová ilustrovaná encyklopedie rocku Jaroslav Císař: Cesty za hity Článek na wikipedii Vítezslav Štefl: Kytaroví velikáni - Robbie Krieger Luboš Malý: Kytarová dílna XXXI |
![]() (Jim Morrison) ![]() (Patricia Kennealyová) ![]() ![]() ![]() |
|
![]() |