The Doors

Úvod

články:
Příběh The Doors
The Doors - film
Velvet Underground
Simpsonovi a Doors
Psychedelie
Joel Brodsky

desky:
The Doors
Strange Days
Waiting For The Sun
The Soft Parade
Morrison Hotel
Absolutely Live
L.A. Woman

členové:
Jim Morrison
Ray Manzarek
Robbie Krieger
John Densmore

překlady:
Light My Fire
Break On Throught
The End
Not To Touch The Earth
The Spy

ostatní:
Videa
Fotogalerie
Návštěvní kniha
O mně...

The Doors

Velvet Underground

sadomasochistická rocková legenda

    1.Velvet Underground
    2.Nico
    3.Lou Reed

Spíše než k běžným kapelám té doby měli The Doors blíž ke garážovýmu alternativám, z nichž vyniká zejména newyorská skupina Velvet Underground.

Velvet Underground je kapela založená v New Yorku v roce 1966. Slučuje mnoho nadaných hráčů a osobností. Mezi ostatními vynikal Lou Reed - kytarista a zpěvák skupiny a John Cale, který hrál na kytaru. Ve svých písních se zabývali značně neoblíbenými tématy té doby, texty byly plné násilí, drog, smrti, bizardních úchylek, homosexuálů a dalších zapovězených témat. Skupina byla odsouzena k vystupování v malých newyorských klubech. Skupina by dozajista zanikla pokud by si jejího potenciálu nevšiml Andy Warhol, který skupinu propagoval a později navrhl obal jejich první desky (jednalo se o banán, slupka šla odlepit, pak se objevila vnitřní růžová vrstva banánu). Andy Warhol skupinu navíc doplnil o jednu ze svých zpěvaček - Nico.

V roce 1967 vznikla první deska s názvem The Velvet Underground And Nico. Po tomto albu zpěvačka Nico odešla. Poté skupina nahrála další tři alba s názvy White light/White Heat (1968), The Velvet Underground (1969) a Loaded (1970). Velveti nikdy nedosáhli komerčního úspěchu, v avantgardním prostředí newyorského undergroundu se však stali kapelou takřka kultovní. Jejich vliv lze později spatřit v punku. V roce 1970 odcházejí Lou Reed a John Cale za sólovými kariérami. V roce 1972 se skupina oficiálně rozpadla.

Mezi nejznámější skladby od Velvet Underground patří Heroin, I'm Waiting For My Man a zejména sadomasochistická skladba Venus In Furs (Venuše v kúži).

Zpěvačka z prvního alba Nico, měla krátký vztah s Jimem Morrisonem. Byl to prý právě on, kdo ji přemluvil k sólovým projektům. Po odchodu z Velvet Underground vydává své vlastní alba s názvy Chelsea Girl (1968), Marble Index (1968), Desertshore (1971), The End (1974) a mnoho dalších. Poslední dvě uvedené desky produkoval někdejší člen Velvet Underground John Cale. Tyto desky vynikají těžkou a ponurou atmosférou. Z alba Desertshore pochází skladba All That Is My Own - variace na velvetí Venus In Furs. Na albu The End se nachází cover stejnomenné skladby od The Doors. V roce 1988 Nico zemřela na krvácení do mozku po dopravní nehodě.

Lou Reed se po svém odchodu z Velvet Underground rok odmlčel. Poté vydává vlastní alba - Lou Reed (1972), Transformer (1972) - toto album bylo velice kladně přijato, Berlin (1973) - jeden z nejvýraznějších projektů, Reed se zde pokusil oživot ducha Velvet Underground, deska komerčně propadla. Další alba: Rock'n'Roll Animal (1973), Sally Can't Dance (1974), Lou Reed Live (1975), Coney Island Baby (1976), Rock And Roll Heart (1976), Street Hasle (1978), The Bells (1979), Growing Up In Public (1980), The Blue Mask (1982), Legendary Hearts (1983), New Sensations (1984), Mistrial (1986), New York (1989), Songs For Drella (1990) - v tomto albumu Lou Reed společně s Johnem Calem vzdali čest Andy Warholovi. Mezi Reedovi nejznámější sólové skladby patří zejména Perfect Day a Walk On The Wild Side.

Zdroje:
Nová ilustrovaná encyklopedie rocku
František Wich: Rock & Pop encyklopedie

The Doors Bylo to poprvé, co byla vyřčena trvalá témata Doors: hrůza, násilí, vina bez možnosti nápravy, milostné nezdary a především smrt.
(Lester Bangs o skladbě The End)

The Doors Začali jsme s muzikou, pak se to změnilo na divadlo, ale bylo to tak mizerný, že jsme se vrátili k muzice, tam, kde jsme začínali - prostě rocková kapela. A muzika se očividně zlepšila, zhutnila, byla zajímavější a profesionálnější, ale mám za to, že to lidé nesli nelibě. Myslím, že se jim nezamlouvala skutečnost, že se během té ohromné renesance ducha, emocí a revolučního sentimentu nic mocnezměnilo, a my tu dál zůstáváme a dál děláme dobrou muziku
(Jim Morrison)


Úvod články: Příběh The Doors The Doors - film Velvet Underground Simpsonovi a Doors Psychedelie Joel Brodsky desky: The Doors Strange Days Waiting For The Sun The Soft Parade Morrison Hotel Absolutely Live L.A. Woman členové: Jim Morrison Ray Manzarek Robbie Krieger John Densmore překlady: Light My Fire Break On Throught The End Not To Touch The Earth The Spy ostatní: Videa Fotogalerie Návštěvní kniha O mně...	The Doors Velvet Underground sadomasochistická rocková legenda 1.Velvet Underground 2.Nico 3.Lou Reed Spíše než k běžným kapelám té doby měli The Doors blíž ke garážovýmu alternativám, z nichž vyniká zejména newyorská skupina Velvet Underground. Velvet Underground je kapela založená v New Yorku v roce 1966. Slučuje mnoho nadaných hráčů a osobností. Mezi ostatními vynikal Lou Reed - kytarista a zpěvák skupiny a John Cale, který hrál na kytaru. Ve svých písních se zabývali značně neoblíbenými tématy té doby, texty byly plné násilí, drog, smrti, bizardních úchylek, homosexuálů a dalších zapovězených témat. Skupina byla odsouzena k vystupování v malých newyorských klubech. Skupina by dozajista zanikla pokud by si jejího potenciálu nevšiml Andy Warhol, který skupinu propagoval a později navrhl obal jejich první desky (jednalo se o banán, slupka šla odlepit, pak se objevila vnitřní růžová vrstva banánu). Andy Warhol skupinu navíc doplnil o jednu ze svých zpěvaček - Nico. V roce 1967 vznikla první deska s názvem The Velvet Underground And Nico. Po tomto albu zpěvačka Nico odešla. Poté skupina nahrála další tři alba s názvy White light/White Heat (1968), The Velvet Underground (1969) a Loaded (1970). Velveti nikdy nedosáhli komerčního úspěchu, v avantgardním prostředí newyorského undergroundu se však stali kapelou takřka kultovní. Jejich vliv lze později spatřit v punku. V roce 1970 odcházejí Lou Reed a John Cale za sólovými kariérami. V roce 1972 se skupina oficiálně rozpadla. Mezi nejznámější skladby od Velvet Underground patří Heroin, I'm Waiting For My Man a zejména sadomasochistická skladba Venus In Furs (Venuše v kúži). Zpěvačka z prvního alba Nico, měla krátký vztah s Jimem Morrisonem. Byl to prý právě on, kdo ji přemluvil k sólovým projektům. Po odchodu z Velvet Underground vydává své vlastní alba s názvy Chelsea Girl (1968), Marble Index (1968), Desertshore (1971), The End (1974) a mnoho dalších. Poslední dvě uvedené desky produkoval někdejší člen Velvet Underground John Cale. Tyto desky vynikají těžkou a ponurou atmosférou. Z alba Desertshore pochází skladba All That Is My Own - variace na velvetí Venus In Furs. Na albu The End se nachází cover stejnomenné skladby od The Doors. V roce 1988 Nico zemřela na krvácení do mozku po dopravní nehodě. Lou Reed se po svém odchodu z Velvet Underground rok odmlčel. Poté vydává vlastní alba - Lou Reed (1972), Transformer (1972) - toto album bylo velice kladně přijato, Berlin (1973) - jeden z nejvýraznějších projektů, Reed se zde pokusil oživot ducha Velvet Underground, deska komerčně propadla. Další alba: Rock'n'Roll Animal (1973), Sally Can't Dance (1974), Lou Reed Live (1975), Coney Island Baby (1976), Rock And Roll Heart (1976), Street Hasle (1978), The Bells (1979), Growing Up In Public (1980), The Blue Mask (1982), Legendary Hearts (1983), New Sensations (1984), Mistrial (1986), New York (1989), Songs For Drella (1990) - v tomto albumu Lou Reed společně s Johnem Calem vzdali čest Andy Warholovi. Mezi Reedovi nejznámější sólové skladby patří zejména Perfect Day a Walk On The Wild Side. Zdroje: Nová ilustrovaná encyklopedie rocku František Wich: Rock & Pop encyklopedie	The Doors Bylo to poprvé, co byla vyřčena trvalá témata Doors: hrůza, násilí, vina bez možnosti nápravy, milostné nezdary a především smrt. (Lester Bangs o skladbě The End) The Doors Začali jsme s muzikou, pak se to změnilo na divadlo, ale bylo to tak mizerný, že jsme se vrátili k muzice, tam, kde jsme začínali - prostě rocková kapela. A muzika se očividně zlepšila, zhutnila, byla zajímavější a profesionálnější, ale mám za to, že to lidé nesli nelibě. Myslím, že se jim nezamlouvala skutečnost, že se během té ohromné renesance ducha, emocí a revolučního sentimentu nic mocnezměnilo, a my tu dál zůstáváme a dál děláme dobrou muziku (Jim Morrison)